Hodiny. Tikají a nikdo je bohužel nezastaví. Big Ben jsou ty nejznámější v Británii.
Už jsou to víc než dva měsíce, co jsme v Londýně a za tu dobu se toho stalo tolik! Škoda jenom, že jsme neměly dost času na to, se o všechno s vámi dělit...
A proč že mě teda teďka tak trápí to, že čas plyne příliš rychle? Protože už přesně za tři týdny letíme zpátky domů a já si čím dál tím víc uvědumuju, jak se mi domů nechce. Ani omylem netvrdím, že mi nechybí moje rodina, hlavně moje sestra, která je zároveň i moje nejlepší kamarádka (teda aspoň většinou :D), ale prostě život v Londýně, nebo jiném velkém měste, v tom ještě nemám úplně jasno, jsem já. Navíc právě teď, po těch dvou měsících, když už si člověk najde kamarády a tak, je ta nejhorší doba odejít. 

Fotku Big Benu jsem pořídila minulý pátek, když do Londýna přijela jedna z mých nejlepších kamáradek a já se s ní a jejím přítelem procházela po centru města. I když jsem toho v Londýně ještě moc neviděla, musím říct, že je to moje asi nejoblíbenější budova, což je docela paradox pro mě však velice typický - miluju vysoké budovy, ale bojím se výšek.